Základní Informace
Oficiální název: | Nippon / Nihon-koku |
Rozloha: | 377 835 km2 |
Počet obyvatel: | 127 417 tis. (červenec 2005) |
Hustota zalidnění: | 377,2 obyv./km2 |
Státní zřízení: | konstituční monarchie |
Správní členění: | 47 prefektur |
Hlavní město: | Tokio (12 mil. obyv.) |
Nejvyšší hora: | Fuji-San 3776 m (nečinná sopka) |
Významné řeky (jezera): | Shinano 369 km, Ishikari 365 km, Tone 322 km; Biwa-Ka 675 km2 |
Hlavní etnické skupiny: | Japonci 99%, Korejci, Číňané, Brazilci |
Průměrný přírůstek: | 0,05 % (2005) |
Úřední jazyk: | japonština |
Náboženství: | šintoismus, buddhismus |
Hospodářství: | vysoce vyspělý průmysl, intenzivní zemědělství, rybolov, obchod, finance |
Měna: | 1 jen (JPY) = 100 senů; 100 JPY = 21.625 Kč (26.8.2005 ČNB) |
HNP na 1 obyvatele: | 29 400 USD (parita kupní síly) |
Historie
Stručná historie
Nejstarší neolitické kultury Džómon a Jajoi vyústily na přelomu letopočtu v pokusy vytvářet první státní útvary. Starověký centralizovaný stát vznikl v 2. pol. 7. stol. podle čínského vzoru okolo císařské dynastie panující dodnes.
V 11. – 12. stol. rostla moc vzájemně soupeřících feudálních rodů; císařství bylo oslabeno, což zapříčinilo vznik vojenské diktatury - šógunátu - v roce 1185. Moci se na téměř sedm století ujala šlechta - samurajové - v čele s Šógunem a Džoniny, správci jednotlivých prefektur.
Po roce 1603, kdy Ieasu Tokugawa sjednotil většinu do té doby nepřátelských rodin a jeho rodina se ujala moci, se Japonsko absolutně izolovalo od okolního světa. Od 50. let 19. století však byla již tato izolace neúnosná a Japonsko bylo nuceno opět navázat komunikaci s okolními zeměmi.
Četné reformy vedly nakonec k restauraci císařské moci v roce 1868 (tzv. období Meidži). Po čínsko-japonské válce 1894 – 95 a rusko-japonské válce 1904 - 05 patřilo Japonsko na začátku 20. stol. ke světovým velmocem a vstoupilo do světové politiky.
Začátkem 30. let Japonsko na Dálném východě rozpoutalo konflikt známý jako Mandžuská agrese, vedoucí v roce 1941 k napadení USA (útok na Pearl Harbor - 7. 12. 1941) a k totální porážce Japonska ve 2. světové válce. Díky poválečným reformám se Japonsko znovu zařadilo mezi nejvyspělejší a nejmocnější státy světa.
Podrobná historie
- Kultura Džómon - 8 000 - 300 př. n. l.
- Kultura Jajoi - 300 př. n. l. - 300 n. l.
- Mohylová kultura - 300 - 710 n. l.
- Období Asuka - 552 - 645 n. l.
- Období Taika - 645 - 710 n. l.
- Období Nara - 710 - 794 n. l.
- Období Heian - 794 - 1185 n. l.
- Období Kamakura - 1185 - 1333 n. l.
- Období Ašikaga - Muromači - 1333 - 1568 n. l.
- Období Azuči - Momojama - 1568 - 1603 n. l.
- Období Tokugawa - 1603 - 1868 n. l.
Geografie
Povrch
Japonsko se rozkládá na čtyřech hlavních a dalších asi třech tisících menších ostrovech v Tichém oceánu nedaleko východního pobřeží asijského kontinentu.
Největším ostrovem je Honšú (227 413 km2), vedle Hokkaidó (78 034 km2), Kjúšú (36 554 km2) a Šikoku (18 256 km2) pak jistě stojí za zmínku soustroví Rjúkjú s významným ostrovem Okinawa a dále Senkaku, Daitó či Boninské ostrovy.
Jakožto ostrovní stát nesousedí Japonskou s žádnou zemí, nejblíže je Jižní Korea, vzdálená přes Korejský průliv asi 190 km.
Celková rozloha Japonska činí 377 835 km2, z toho asi 3 091 km2 jsou vodní plochy, zbytek pevnina. Orná půda tvoří něco málo přes 12%, využívano je však necelé procento. Oproti tomu celých 14 % půdy je pravidelně uměle zavlažováno.
Délka pobřeží je asi 29 tisíc km.
Povrch Japonska je převážně hornatý, nedostupné a indistriálně či zemědělsky nevyužitelné hory tvoří 73% země. To způsobuje extrémní hustotu zalidnětí při pobřeží, takže reálné údaje jsou ve skutečnosti mnohem vyšší, než ty uváděné v přehledu. Nejvyšší horou je již nečinná sopka Fudži s 3776 metry.
Japonské ostrovy se nacházejí na zlomu čtyř litosférických desek: Filipínské, Pacifické, Euroasijské a Severoamerické, což způsobuje četná zemětřesení. Při posledním velkém ostřesu půdy, takzvaném Velkém Hanšinském zemětřesení, v roce 1995 zemřelo ve městě Kóbe na šest tisíc lidí a dalších 415 tisíc bylo zraněno. Ještě hrozivější dopad však mělo Velké zemětřesení Kantó v roce 1923, kdy zemřelo přes 140 tisíc lidí a byla zničena města jako Tokio či Jokohama.
Jakožto ostrovní stát nesousedí Japonskou s žádnou zemí, nejblíže je Jižní Korea, vzdálená přes Korejský průliv asi 190 km.
Celková rozloha Japonska činí 377 835 km2, z toho asi 3 091 km2 jsou vodní plochy, zbytek pevnina. Orná půda tvoří něco málo přes 12%, využívano je však necelé procento. Oproti tomu celých 14 % půdy je pravidelně uměle zavlažováno.
Délka pobřeží je asi 29 tisíc km.
Povrch Japonska je převážně hornatý, nedostupné a indistriálně či zemědělsky nevyužitelné hory tvoří 73% země. To způsobuje extrémní hustotu zalidnětí při pobřeží, takže reálné údaje jsou ve skutečnosti mnohem vyšší, než ty uváděné v přehledu. Nejvyšší horou je již nečinná sopka Fudži s 3776 metry.
Japonské ostrovy se nacházejí na zlomu čtyř litosférických desek: Filipínské, Pacifické, Euroasijské a Severoamerické, což způsobuje četná zemětřesení. Při posledním velkém ostřesu půdy, takzvaném Velkém Hanšinském zemětřesení, v roce 1995 zemřelo ve městě Kóbe na šest tisíc lidí a dalších 415 tisíc bylo zraněno. Ještě hrozivější dopad však mělo Velké zemětřesení Kantó v roce 1923, kdy zemřelo přes 140 tisíc lidí a byla zničena města jako Tokio či Jokohama.
Podnebí
Japonsko se rozkládá v mírném a subtropickém pásu, takže podmínky v jednotlivých oblastech jsou značně odlišné. Zatímco na ostrově Hokkaidó jsou zimy dlouhé a chladné, bohaté na sníh, a léta studená, ve střední kontinentální části je klima typicky vnitrozemské s velkými teplotními rozdíly jak mezi letem a zimou, tak i dnem a nocí.
Oproti tomu na soustroví Rjúkjú, zasahujícím hluboko do subtropického podnebného pásu, jsou zimy teplé a léta parná s četnými srážkami a častými tajfuny.