Období Nara
Roku 710 rozhodla císařovna Gemmjó přemístit své hlavní město Fudžiwarakjó na nové místo zvané Heidžókjó (na západ od moderního města Nara). Město bylo vystavěno podle čínského Čchang–anu, sídelního města čínské dinastie Čang.
Správa a organizace země fungovaly přesně podle čangské Číny. Celá země byla administrativně rozdělena do provincií, okresů a vesnic. Dvorská šlechta byla vysílána do provincií ve funkci guvernérů, kteří měli dohlížet na správu oblasti, sčítání lidu a výběr daní. Tato dvorská šlechta si brzy prosadila dědické právo. Na rozdíl od Číny nezavedlo Japonsko systém zkoušek pro výběr do vedoucích byrokratických funkcí. Pro navržení a dosazení do úřadu byly hlavními kritérii spíše narození a osobní doporučení, než osobní vlastnosti a pracovní výkony.
Branná povinnost a vysoké daně vytvářely silný tlak na rolnictvo a donutily mnohé k útěku z jejich vesnic. Uvnitř hlavního města usilovala šlechta o vliv na vládu a trůn. Fudžiwarové pomalu odstavovali další uchazeče o moc z řad šlechty, ale ke konci období Nara ještě nedosáhli úplné nadvlády.
Jako dominatní náboženství byl čím dál více prosazován buddhismus. Buddhistické chrámy byly zakládány i v novém hlavním městě a byly jim stejně jako šlechtě přidělovány rozsáhlé veřejné pozemky a udělovány daňové úlevy. Nejvíce se tato tendence projevila za vlády císaře Šomu (724 - 748), který objednal stavbu klášteru Todai-ji a obrovskou bronzovou sochu Buddhy (Daibutsu), které jsou dodnes dominantou Nary. V roce 760 byla sepsána vůbec první antologie japonské poezie Manjóšu, která obsahovala přes 4500 básní tanka.
Roku 784 dvůr opět přemístil své hlavní město, tentokrát na sever od Nagaoky. Důvodem byla patrně snaha vzdálit se vlivu narských chrámů na život u dvora. Chrámům bylo přestěhování zakázáno, stejně jako zakládání poboček.