Kultura Džómon
Když skončila doba ledová a podnebí se postupně oteplovalo, začaly se rozpouštět obrovské masy ledu pokrývající kontinenty, což způsobilo stoupání hladiny moří. A tak zvláště na tichomořském pobřeží japonských ostrovů vznikly příhodné podmínky k rybolovu a životu všeobecně. Džómonskou kulturu vytvářel lid žijící právě v této oblasti. O míře souvislosti mezi původními paleolitickými obyvateli ostrovů s lidmi kultury Džómon existují nejrůznější hypotézy. Nejpravděpodobně je ale asi ta, která říká, že šlo o lid nově příchozí. Otázkou zůstává, odkud tito lidé přišli – ze severu přes ostrovy Hokkaidó a Sachalin, z Koreje přes ostrov Kjúšú nebo z jihovýchodní Asie a Tichomoří postupným stěhováním z ostrova na ostrov?
Stejně tak se různí názory na to, kdy doba neolitické kultury Džómon začala. Podle aktuálních archeologických nálezů je nejčastěji udáván rok cca. 8000 př. n. l. Džómonská společnost měla některé charakteristické rysy, kterými se od společností mladší doby kamenné v ostatních částech světa odlišovala. Především neznala zemědělství a chov dobytka a proto byla odkázána na lov, rybářství a sběr. Lid kultury Džómon žil zpočátku v jeskyních, avšak zhruba v době mezi 5000 – 3500 př. n. l. se začal usazovat v malých osadách, zejména při pobřeží a na návrších.
K výrazným kvalitativním změnám v jeho způsobu života docházelo hlavně ve středním období kultury Džómon (t. j. 3500 - 2500 př. n. l.) Postupně vznikla nová, větší sídliště, která měla uprostřed volné prostranství, po jehož obvodu byly vyhloubeny mělké zemnice. Obyvatelé těchto sídlišť vyráběli keramiku, používali broušené kamenné sekery a dokázali vyrábět nejrůznější nástroje z úlomků kostí a ze dřeva. Sídliště obývali jen dočasně, i když značná důkladnost přístřeší svědčí o tom, že nešlo o pravidelné sezónní stěhování. Zanechávali po sobě hromady odpadků, hlavně lastur a ulit mořských měkkýšů. Z těchto odpadních hromad lze poměrně přesně zjistit, čím se džómonští lidé živili. Podařilo se určit více než 300 druhů jedlých rostlin a živočichů včetně ryb, suchozemských i mořských savců, ptáků, plazů, ořechů, hub a planého ovoce. Mezi odpadky byly nalezeny i dřevěné luky, kamenné hroty kopí, rybářské udice, špičky harpun a dlabané čluny. Lov mořských savců se podle nálezu harpun rozšířil zřejmě až v pozdním džómonském období a výhradně v oblasti severovýchodního Honšú.
Pro celou kulturní historii Japonska má mimořádný význam zrod keramiky. Poměrně brzy poté, co se Japonsko oddělilo od asijského kontinentu začali obyvatelé ostrova vyrábět hliněné nádoby. Tato keramika pak dala svým tvarem a dekorem název následujícímu neolitickému období – Džómon. Slovo džó znamená provazec, mon znamená vzor. Džómon je tedy kultura keramiky provazcového vzoru. Vykopávky a výzkumy, zvláště keramických střepů nalezených v nejstarší vrstvě osídlení v jeskyni Fukui v prefektuře Nagasaki v západní oblasti ostrova Kjúšú a ve skalním sídlišti Kamikuroiwa na západě ostrova Šikoku, potvrzují výsledky radiouhlíkové metody, která vykázala dobu kolem roku 10 000 př. n.l. Ať již je první keramika na japonských ostrovech produktem kultury mezolitické či úsvitu kultury neolitické, její zrod mezi lety cca. 10 000 – 7500 př. n. l. z ní činí nejstarší zjištěnou keramiku světa.
Nejstaršími známými tvary keramiky Džómon jsou nádoby se zašpičatělým dnem, jímž byly zapouštěny do země. Byly to nádoby na vodu a potraviny a vyráběly se přibližně dvě tisíciletí. Byly modelovány z hlíny ručně, bez použití hrnčířského kruhu, a zdobeny provazcovým vzorem, který vznikl přikládáním provazců z měkkých, pružných rostlinných stonků a vláken. Nádoby se špičatým dnem z raného období se postupně vyvinuly v dokonalejší tvary a první období Džómon, které trvalo asi 1500 let, již znalo nádoby s rovným dnem. Kolem roku 3000 př. n. l. se zvláště v hornatých oblastech středního Japonska hojně vyráběla keramika považována za vůbec nejhodnotnější artefakty kultury Džómon. Konplikované zdobení fantaskními obrazci poukazuje na skutečnost, že nádoby měly patrně také magický význam. Keramika pozdního období a sklonku doby Džómon nabyla klidnějších forem a větší funkčnosti. Tvary nádob byly řemeslně zdokonaleny a vycházely hlavně z praktických potřeb uživatelů. Mezi nálezy z doby Džómon upoutávají pozornost figurky dogu, které se nacházejí v lokalitách ze všech období kultury Džómon a po celém Japonsku. Archeologové hledali pro jejich funkci nejrůznější výklady, považovali je za hračky, talismany či zobrazení bohů. Tato skutečnost vypovídá o existenci zárodků jakéhosi primitivního polyteistického náboženství, které položilo základy šintoismu.
Z období Džómon bylo nalezeno poměrně značné množství kosterních pozůstatků, z nichž lze usuzovat, ze průměrný věk tehdejších lidí byl nízký. Na konci doby Džómon bylo zvykem ukládat nebožtíka do keramických nádob. Tento druh pohřbu svědčí o jistých kulturních souvislostech s následujícím období Jajoi a zajímavé je, že je dosud hojně provozován na souostroví Rjúkjú. Lze soudit, že na konci doby Džómon, tj. mezi lety 800 – 300 př. n. l., mělo obyvatelstvo japonského souostroví rasově jednotné fyzické rysy a že na většině území sídlily homogenní kmeny.