Období Heian

V roce 794 se císaři Kammu opět znelíbilo sídelní místo a potřetí v krátké době se císařský dvůr stěhoval. Tentokrát do Heianu (dnešní Kjóto), který byl hlavním městem až do roku 868, čímž začalo stejnojmenné období trvající bezmála 4 století.

V prvních letech období Heian se japonsko stále více nechávalo ovlivňovat čínskou kulturou, ke změnám docházelo nejen v koncepci většiny intitucí, ustanovených v období Nara, ale i v pojetí kultury a umění. Od konce 9. století však politické a ekonomické změny u dvora a v provinciích podkopaly původní byrokratický systém a přispěly k privatizaci a obnovení vlivu klanů na dvoře i v provinciích. V roce 866 se Fudžiwara no Jošifusa ujímá moci v zastoupení císaře Seiwy a rod Fudžiwara se tím stává hlavním vládním orgánem v zemi. O 28 let byl pak odvolán plánovaný odjezd poselstva do Číny a styky s touto zemí byly na několik století přerušeny.

Střední období Heian (kolem roku 1000) bylo svědkem vzkvétající a typicky japonské šlechtické kultury, jejímž středem byl dvůr. Byl to věk ohromné tvořivosti v literatuře (roku 1010 dopsala dvorní dáma Murasaki Šikibu Gendži Monogatari pokládáný za první román na světě, v roce byla sepsána první antologie básní waka - Kokin Wakašú), náboženství (vzkvétal buddhismus sekt Tendai, Šingon a Čisté země, které vznikli úplného oddělení náboženství od politiky a položily základy moderního japonského buddhismu) a umění (styl v architektuře a úpravě zahrad, ve svitkových malbách a buddhistickém sochařství). Čínské literární umění a konfucianismus neztrácely svůj vliv, ale japonský jazyk nalezl mnohem jednodušší mateřské vyjadřování v próze a verši rozvojem slabičného písma kana. Tato abeceda byla pro japonsce mnohem přijatelnější než čínské znakové písmo, neboť nahradila složitý a nepohodlný způsob zápisu japonštiny jednoduchým a přesným fonetickým přepisem japonských zvuků. První známé dílo psané touto formou je deník Tosa nikki od Ki no Curajukiho.

Fudžiwarové byli mistry všech dvorních intrik. Dokázali izolovat a posléze se zbavovat svých soupeřů. Byli obratní ve sňatkové politice, neúprosně se včleňovali do císařského rodu tak, že příslušnice rodu Fudžiwarů rodily císařské princezny a přímé následníky trůnu. Klíčem k jejich dlouhodobému úspěchu bylo posílení pravomocí regenta a uzákonění jeho moci. Vytvořili si monopol na poradní kancelář pro trůn a na ústřední funkce, na které se nevztahovaly zákoníky. Dvěma klíčovými úřady byly: seššó - regent nezletilého císaře a kampaku - regent dospělého císaře.

Uvnitř hierarchického světa dvora byla znalost protokolu, etiky, kaligrafie, hudby, vhodného odívání a vybraného chování důležitější, než ovládání meče a koně. Byla to společnost, ve které se pěstoval náznak a nepřímé vyjádření, život splýval s uměním. Heianská aristokratická společnost byla polygamní. Svatby byly smlouvány podle rodových zájmů, za účelem zplodit dědice. Pak již nebránilo šlechtici nic v navázání dalších milostných vztahů s vedlejšími manželkami a milenkami. Zároveň i manželky mohly mít milostné vztahy s jinými muži.

Jelikož státních pozemků ubývalo, měla ústřední vláda stále méně prostředků na podporu najímané armády. V roce 794 byl zrušen systém branné povinnosti rolníků. Vojenská odpovědnost přešla do soukromých rukou. Císařové, šlechta, buddhistické kláštery a velké rody v provinciích zřizovali vojenské síly pro státní nebo soukromé udržování míru, či pro vedení válek. Během 11. a 12. století se v provinciích a dokonce i v hlavním městě stále častěji objevovalo násilí. Pohodlný život šlechty v hlavním městě pokračoval, ale šlechta byla závislá na vojenských vůdcích, kteří v provinciích prosazovali výnosy dvora a udržovali pořádek. Bylo to nedlouho předtím, než se tito vojenští vůdcové začali zabývat plány na uchopení moci.

Mezi největší vojenská uskupení patřila rodová jména jako Fudžiwara, Taira (Heike) a Minamoto (Gendži). Boje o moc nad dvorem pak zuřily hlavně mezi rody Taira a Minamoto. Na konci období Heian byla Tairou no Kijomorim zavražděna převážná část vedení rodu Minamoto, a tím získal celý rod Taira vedoucí postavení u dvora. Císařové ani Fudžiwarové nebyli sesazeni. Hráli jen obřadní roli a čekali na příležitost, jak se Tairů zbavit. Kijomori a vůdci rodu Taira jim svévolně vládli, přebrali dvorní hodnosti a sami si udělovali provinční funkce a držbu půdy. Stejně jako Fudžiwarové, i oni využívali sňatkovou politiku s pokusem ovládnout císařský úřad. Ovšem v roce 1185 v bitvě u Dannoury byl rod Taira na hlavu poražen rodem Minamoto. Vůdci rodu Taira byli buď zavražděni, nebo spáchali sebevraždu, aby předešli zajetí, a tak rod vymřel po meči. Bitvou roku 1185 končí období Heian.